Historie

Historie Johan Andersson byl švéd, který se ve dvacátých letech 20. století jako čtvrtý odvážil emigrovat do Ameriky, aby tam našel svoje štěstí. Doprovázela jej jeho manželka Saga a jejich právě narozená dcera Astrid. Johan byl silný a průbojný. Netrvalo dlouho a Johan se stal tesařským učněm v St. Paul v Minnesotě. Za pár let bylo Johanovi nabídnuto zaměstnání na plný úvazek v jedné z největších stavebních firem v St. Paul. Práce ho bavila a bylo jí hodně. Dvě ze staveb, na kterých Johan pracoval, bylo postavit novou zoo a velký pavilon ve městě. Dcera Astrid vyrostla a odstěhovala se pryč kvůli studiu na univerzitě a manželka Saga byla doma sama den co den. Po téměř dvaceti letech tesařské práce řeklo Johanovo tělo dost. Saga viděla, jak se trápil každou noc, když přišel domů z práce. Jak naříkal, když vytahoval všechno to těžké nářadí z kapes a opasku. Protože byla jeho žena stále sama doma, hledala nějakou práci, kterou by se zabavila ve volném čase. V dalších dnech Saga studovala, kde a jak nosí Johan věci, které mu tolik zatěžují tělo. Také přemýšlela o tom, kam ukláda všelijaké nářadí a jak ho různě umístěné kapsy a opasek nutí k nepřirozenému ohýbání. Nakonec vzala Saga své nápady ke své známé, která měla šicí stroj. Začala přetvářet Johanovy staré pracovní kalhoty, protože neměla dostatek peněz na novou látku. Jako první vyztužila části na oděvu, které byly přirozeně vystaveny největší zátěži. Pak posunula kapsy tak, aby se Johan nemusel zbytečně ohýbat, prodloužila přední i zadní část pro volnější pohyb a nakonec vyztužila měkkými vložkami kolena tak, aby na nich mohl Johan bezbolestně pracovat. Když Johan přišel domů a viděl hotové nové kalhoty, v prvním okamžiku o nich nechtěl ani slyšet. Nechtěl vypadat jinak a nosit něco jiného než ostatní spolupracovníci. Nechtěl vyčnívat a říkal si, že když i ostatní vydrží trochu bolavá záda a kolena, tak on může taky. Saga začala velmi zuřit a chtěla, aby si nové kalhoty alespoň vyzkoušel. Na druhý den si je Johan oblékl a šel do práce. Ještě ten samý večer jeho problémy se zády začaly pomalu ustupovat a za pár týdnů Johan úplně zapomněl, že někdy nějaké bolesti vůbec měl. Johanovi spolupracovníci se začali velmi zajímat o jeho pracovní kalhoty a ptali se, jestli by Saga nemohla ušít víc kusů. Brzy na to Saga šila tesařské montérky od rána do večera. Kromě jiného, Johan a Saga našli nové řešení kapes a opasku, které se dnes používá jako celkový nosný systém. Po třiceti letech v Americe se Johan a Saga rozhodli vrátit se zpět do Švédska. Vrátili se domů s novými látkami, střihy a hlavami plnými nápadů. V padesátých letech byly tyto nové oděvy ve Švédsku vítány s radostí a úlevou. Johan a Saga mohli pracovat na plný úvazek, vymýšlet nové střihy a šít. Bylo na čase vymyslet jméno pro novou firmu. Chtělo to jméno, které by se hodilo k těm oděvům a zároveň by vyjadřovalo jejich čas strávený v Americe. ProJob bylo na světě. Dnes je PROJOB částí Swedish New Wave Group AB, firmy, která dlouho pracuje s různými druhy oděvů a sportovním oblečením. Díky těmto funkcím může New Wave pokračovat v tom, co kdysi Johan a Saga započali. Kvalita, ergonomika a funkčnost byly nejdůležitější slova, kterých se Saga držela, když si poprvé sedla k šicímu stroji s úmyslem vytvořit nové oblečení pro Johana. Tato slova žijí v PROJOB dodnes. Byly rozšířeny o etiku a životní prostředí – faktory, které ovlivňují dnešní stupně vývoje v New Wave Group. Staré nápady, se kterými přišla Saga, PROJOB zdokonalil díky nové technologii a moderním materiálům.